Zlesak
Hlavní nabídka:
„Básně těchto dnů“
Sobota 18.3.2017
Dnešní den
Stromy řezal jsem
živé duše
skáčou všude ven
běží po obloze
vzdalují se krokům svým
co zažily u řeky
u slunce
dnešní den
pro teplo domova
pro potěchu svou
snad i rodiny
duše stromů
musely vyletět
odkudsi kam
dříve
nežli chtěly
snad mi odpustí
ty – lesní víly
__________________________________________________________________________________
Sobota 18.3.2017
Chlapa musí bolet ruce
Chlapa musí bolet ramena
trup, žebra i kolena
to aby nedováděl
chlapa však musí
bolet i srdce
to aby neutíkal
za nozdry býk chycený na kroužku
za obojek sevřený krk psa
za láskou za ruku
za touhu
za štěstí
že ho má někdo rád
chycený chlap
__________________________________________________________________________________
Sobota 25.3.2017
Sen
Zdál se mi sen
viděl jsem bílou holubici letět
chytil jsem tělo její do rukou svých
tělíčko držel jsem, křídla bušila mi do prstů
ptáček měl strach a bojoval
sevřel jsem křídla bílé holubici
najednou dostal jsem ji do ticha
lekla se a znehybněla
pustil jsem ji do prostoru
vyletěla a zmizela
„Holuba létati jej viděti“ - zažiješ radost
„Chytati jej“ - ztráta
zažil jsem ztrátu a současně radost
blbý vyjádření skutečnosti
- zemřel mi můj známý, co jsem ho znal
déle nežli patnáct let
- chtěl jsem se ho, pocitově, zbavit
nevidět ho
- hodně toho dokázal, hodně mně dal
- řekl bych, že i do mě vložil,
- s posledním obchodem jsem mu pomohl
nechal ho žít zbytek prašných dnů tam, kde chtěl
- zpříjemnil mu těch měsíců posledních
pár chvil
naplánoval si život
svou manželku měl na polici
kouřil a pil
vzpomínal kdy ji měl rád
našel si staronovou přítelkyni
koupí si dům v Jižních Čechách
budou žít spolu
Maruška je hodná, stará se o něho
vyvařuje mu, dává panáčka dalšího, když dopije
však zapomněl, že zdraví je jen jedno
zapomněl, že život je i peklo
prožitků a dílčích zapomnění
proto se bál odejít
ze svého městečka
nakonec mi tam v kuchyni za stolem
vydechl, naposled
a mně nezbývá nežli jeho život popsat
„poslední rána Habartického Pražáka“.
__________________________________________________________________________________
Neděle 21.5.2017
Dny
točí se
víly
víly to nejsou
nejsou to ani upíři
dny točí se
používám rtěnku, když
mažu si ústa od polibků chladivých
žhnoucích uchvácenou chvilkou
dny točí se
já s nimi
šijí jehlou tuze tenkou
ouškem
protahují vzpomínky
se stále stejnou znělkou
__________________________________________________________________________________
Sobota 27.5.2017
Velitel
Čekal na mě v Praze na autobusáku
a dostal jsem párek s hořčicí
a nalejvárnu
neučil se vojenské věci
rovnat do komínku
a pochopil
že, pořádek a poslušnost
řád a držet krok a hubu
dva roky muset budu
z obyčejného vojína
až na super mazáka
byl se mnou vždycky, nalitý
velitel
a my potom v civilu
nevím jak, musím se zeptat
začali podnikat
bylo nás víc společníků
ale tohle byl chlap ze železa
nikdy neudělal levotu
spolu jsme kus času
vezli společnou káru
a věřili si
v hospodě o osmém pivu
vyzval chlapa na páku
..... a ..... zvítězil
odešel z armády
vyzkoušel kde co
ničeho se nikdy nebál
po létech jsem ho potkal
táhl z něho fernet
byl zase opilý
fernet ? co to je fernet ?
to je voda
to se pomalu nedá pít
až tuhle jsem mu volal
říkal, že už tu nemusel být
má rakovinu hrdla
na ozařování nepůjdu
znám jednoho
skončil jako tyčka u plotu
a ..... stejně zemřel
a .... nakonec musel
ozařování každý den
57 let no co
Jsem už starý
Řekl mi, jsem starý
¨
je starší o 6 let
tak si tak říkám
co mě čeká ve (stáří)
Veliteli
já se s tebou loučit
nechci
něco jsme spolu prožili
proč je svět
tak těžký
pro nás žijící, smutné
až moc moc těžký
Nevím
__________________________________________________________________________________
sobota
27.5.2017
Tady někdo
kdo volá
a prosí za jiné
už
viděl jsem ho
odešel
a chce žít
odešel
už tu – není s námi
jiní berou se na jeho místo
na jeho záda
a show život pokračuje
jiní – druzí chtějí
- se mít líp
- mít další lásku
už je však pozdě
už je tma na dvorku
lásku hledáš nenacházíš
noc
je dlouhá
den bez hranic končí
je tu však
show plná očí
život
show plná chtíče
to co jsi chtěl pochopit
uchopit
a jsi – jinde
Říkat a neříkat ! Proč zní to
tak dlouze ??
__________________________________________________________________________________
pátek
2.června 2017
Tunel v Liberci
ta díra skrz město
rybník v Bulovce
kus cesty plné štěrku
telefon v kanceláři
plné stolů se závěsy
co mají společného
- krásu
- ošklivost
- klíče ke štestí
nebo
- k bolesti ?
před tunelem v Liberci
dostal jsem zprávu
můj obchodní přítel zemřel
už byl pochován
já na obřadu chyběl
na cestě z Bulovky do
Arnoltic
u domu a jeho hezké zahrady
volala mi nájemkyně plna
hořkosti
zklamání, žalu a bolu
odešel její manžel, nepřežil
operaci
a když jsem chtěl sejít se
s valnou hromadou naší
slavné a ztracené společnosti
abych se poradil, dí mi Karel
rakovinu v hranu á, ou
ouhej
co mají společného
události všední
život
či
zármutek
bolest i prožitek
asi to blbě k
životu patří
Hloupý zážitek – ze života
__________________________________________________________________________________
neděle 4.června
2017
Kdyby šlo, abych byl živ
z prožitků
šlo o to více jísti zážitků
zblít se z postavení
hvězd
co nevěrné jsou měsíci
lízat prach z tvých
střevíčků
šel bych a šel
s tebou lásko dostat se
do křížku, jo to bych chtěl
do dlaní chytnout berušku
a na prstech kde počítáš květ
nechat ji křídly letět
do výšek, co znamenají SVĚT
pro drobečky
šel bych
tak jako pro lásku
umřel bych
s touhou
i s pomláskou
cítím hru těl
- venku prší
venku leje
sedím na zadku
židle vrže
točím svědomím
kdo, že mi přeje
ne
vycházky ... ... za láskou
__________________________________________________________________________________
čtvrtek
8.června 2017
Večer
po dni plném napětí
po
Práci
po
hraní
i
ne – hraní
unaven
štětec so beru
a obrazy – co prožil jsem
ve vodě peru
špínu i bodláčí ze šatů
strhávám
jdu k umývadlu
do zrcadla se podívám
a bliju
zbytek dne co se nepovedl
na ksicht se dívám
co jsi to Bože
do koho jsi Bože duši dal
však i ty si ji, jednou
zpátky
vezmeš
__________________________________________________________________________________
úterý 20.června 2017
Kdy je člověk starý
kdy
cítí své opotřebení
a chce si píchačku odpíchnout
odchod - do snění
a přitom si – ješětě .-
užívat
- na stará kolena
- na sklonku života
- proč ne, když byl mladý
kdy je člověk mimo hru
vždyť mozek nemá receptory
bolesti
stále je mladý
to jenom tělo umírá
to je to – naše stáří
a my si to nepřipouštíme
__________________________________________________________________________________
________________________________________________________________________________________________________________________________________________________
________________________________________________________________________________________________________________________________________________________
Připravili jsme pro vás druhý díl básnických sbírek.
Zde si můžete také přečíst básníckou sbírku
Připravili jsme pro vás čtenáře další stránku "POVÍDKY" kde se budou objevovat příběhy psané životem.
V tuto chvíli jsme přidali
Je to povídka z připravované zbírky
"Začarované Frýdlantsko a jiné hnusné prozy".
Epilog | Hanička | Reakce | Básnické sbírky | Otevřené dopisy | Povídky | Kontakt | Hlavní mapa webu