Basne techto dnu - www.zlesak.cz

Přejít na obsah
                                                                                                                                                 Básně těchto dnů
 
                                                                                                                                   So 9.9.2017
 
 
 
 
 
 
 
         Stůl
 
 


Ten stůl kde někde
leze pavouček
 
ten starý stůl
co jsem si na zápěstí lan přivázal
a u babičky já s lanem jel nahoru na trám
a těžký stůl dolů
 
Hejnice
Nostalgie, život dvou babiček
děda co mě učil šestiletého kluka
na cirkulárce řezat
a máma brečela, babička řvala
ty starý blázne, chceš mi zmrzačit vnuka ?!
 
dědo díky.
 
ten stůl co se mnou jde
jako s motýlkem sedmá vlna
 
stále je se mnou
a nic neříká – netřeba slov
 
všechno je v nás ..
 
                                                                                               Úte 12.9.2017
 
 
 
 
 
 
 
Miluji ten hnusný čas
  žití
           miluji
 
tu průserovost žití – bytí
 
někdo vždy umřít musí
vytahán za uši
vytahán za péro
 
odměna co jí to – rajcuje

nečekal bych to, opět, zase
 
řeknu si, že – je to hezké
 
to potěší
 
P.S.  „nechci být sprostý“.
je to život co tě dloube
 
za ušima
             miluji
 
nemiluji ten hnusný čas

      hodiny se točí
 
venku je bláto     plno skořice
                              cukru
                          i lžíce soli
 
venku je záblesk
toho co můžeš spatřit
 
a a přece to spatříš
 

                „Život“.
 
                                                                                              Úte  12.9.2017
 
 
 
 
 
 
       


       Řekl jsem té ženě, že
       řekl jsem té ženě, že
 
znovu píši básně
 
   toť osud můj
         vznik i zánik duše
 
ten papír co po něm
 
tužka kluže
 
a myšlenky v pozoru
 
štětec- štětec na barvách
duel  na papíře ..
 
nestihám
        v tom je
 
osud můj, moje   touha
                       svědomí
                         i   duše
 
 

                                                                                               Úte 12.9.2017
Život je
   život jsou
průsery
   těch druhých
co řešit musíš
unaven z žití
je dotáhnout
                do konce
                              řešit
nechceš
chceš
            kdo ti zážitek dodal
          od lásky k bolesti
kdo ti nastřihl uzdičku
          po rose – co roní
                              rodí
sám i sami
tady jsme ..


 
                                                                                                              Stř. 13.9.2017
 
 
 
 
 
 
 
Po nebi plují
gumové mraky
 
chceš je nafouknout
 
nafouknout, oni tě taky
 
po nebi
v zátmí – v přítmí
myšlenky zvláštní
 
to neovlivníš
 
na to se umírá
 
někdo tady musí zůstat
do ticha
 
                                                                                                         So 16.9.2017
 
 
 
 
 
Čekáš na telefon
srdce ti tuhne
 
víš – že někdy
víš
 
jednou za čas                zvonek se zapelichá
tu píseň zvláštní                 do ticha
 
-          syn svou rodinu má
a vnučky co je babička zajímá ?
svůj život mají,
nechtít to říkat – do ticha
                              nahlas
je to tak
 
  víš, že někdy
se ten co jsi s ním spala, ozve
a ty ho máš ráda
on jistě rád tě též má
 
jinak by to je láska se ne-ozval
 
je za tím chtíč
sex- láska – doteky
 
co vlastně je – za láskou
 
-          horkých pár u kafe chvil
a potom partie v posteli
 
pozice ona nahoře on dole
a šíp co přináší rozkoše
oběma dvěma
 
je to ponížení ženy  !
je to pokora muže ?
 
spíše to je příroda – co za to může
 
toť je ono lože pro oba
 
 
 
                                                                                        Ne 17.9.2017      
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Ne
    neděle
                 ne
 
tři tužky
          tři sestry
píši pouze jednou
neznamená to, že druhými pohrdám
                                            pohrdám
 
chci mít v rukou
             v posteli pouze
 
tu jednu
nepíše sama, vedu ji k odpovědnosti
 
vedu ji k zodpovědnosti
 
vedu ji a ty zbylé, slintají
 
též chtějí také
musím jim přinést prince
aby mě – zastali potají
 
musím je – udělat šťastné
nemohu v náručí
nést a unést tři děvy sličné
 
 

musím je rozdělit
o polibek o lásku
 
a to co jiný miluje
          tělo duši tiskne
           duše lásku dává
 
stačí  ne ? na co psát dál
                 o.k. ne -stačí.
 
                                                                                                        25.9.2017
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Básně se nechtějí
 
Básně se nemůžou
 
    jako my lidé
hádat a štěkat mezi sebou
 
básním to nedělá dobře
 
dokazovat si mužství
ochcáváním těch druhých
oblbnout svoje jsouctví
 
věčně se přetahovat o záda
     básně to neumí
 
a proto je mám                i rád ..





 
                                                                                                         25.9.2017
        Čas
je jako perly
na krku
            nechceme je vidět
jsou jako slzy
              nechceme je cítit
nutí nás, zamyslet se nad prolhaností
                                            dějin
něco moci - něco nemoci
                    prý se to musí
umět pochopit to břímě - upřímně
 
 
                                                                                                 Ne 8.10.2017
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Ty dny moc dlouhé jsou
jakoby bez šťávy
 
unaven zvedám se je prožít
 
ty dny berou mi odvahu
zážitky snažím se nemít
 
unaven ulehám s obavou snů
 
dny co mě provázejí jako vlci
oči jim svítí a nic neříkají
 
čekají až mě roztrhají
dlouhý dny a dlouhý
                          ještě delší noci
 
 
                                                                                                   8.10.2017
 
 
 
 
     

Plánujeme život
 
Rodinu, děti a majetek
 
plánujeme auto, zlato, šperky
žrádlo i dobytek
 
co neplánujeme je čas
 
vodu vidět, řeku neslyšet
cítit ohně žár u táboráku
posvítit si na lásku očima
co může v nich rašit láska
 
neplánovaný čas
 
zabalený do plenek se vzpomínkami
na školku, školu, první i tu
poslední lásku
 
bourám, snad dům žranice a
vlaštovičší pokoru a touhu
zvítězit v tomhle začarovaným
 
zachcaným dvorku
 
co neplánujeme je čas
jako vítr točící se na vršku
ty točíš se s ním
 
s ďáblem čardáš či polku
 
je to jako po opici
divoký sen kdy se prohlížíš
koukáš oknem ven
 
děti, lásky, kůže na rukách
vrásčitá, co dal ti tenhleten
svět, snad vzpomínku do
ticha hvězd
 
vzpomínky na minulost
 
                 na ticho
                       vesmíru
 
 
                                                                                                                 Stř.25.10.2017
 
 
 
 
 
 
Karlu Jirouškovi  in memorian
   a všem ostatním mrtvým
 
co zůstane ze života
 
co zůstane z člověka
 
o kterém víš, že žil
 
víš to a vidíš ho
 
ty jsi s ním byl .
ať dobrý či špatný
 
... osudy myšlenky skutky
         jeho znáš
 
na jedné ulici jste dlažbu
spolu skrápěli kroky svými
a slova mezi váma byla
na dostřel těl i osudů
 
co zůstane ze života
 
  z člověka
 
když ho sežere – rakovina ?
 
to víš, kdy zůstanou
a možná i víc
v mysli tvý
 
všechny y lidi malý velký co se mnou jdou
tou divnou divočinu i dálavou
odkud není úniku
 
                          nic víc
 
 
                                                                                                         Ne 29.10.2017
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
    Sedím zas
tak jako dřív
           stůl dubový
 
hledám pavoučka
 
nemám sil
           ohýbat si záda
koleno bolí
bolí i pata
 
nemám sil hledat – prince BA-JAJA
 
tak jako kdysi
u stolu dubovém
budu příst – jako pes
 
a sledovat stopy a co víc
už nechci pracovat
 
 chci jen psát
ty příběhy ducha
z kterých dá se -budovat
 
   nic víc
   nic míň
 
písničky sledovat – tak jako čas
 
hledat své řešení
hledat svou hvězdu, ze které
 
dobudu vesmír
i svou záchrannou vestu
v pokušení – co je víc
 
nežli život  ?     co
                                                                                             
 
                                                                                             Pá 10.11.2017
                                                                                           Pá 10.11.2017
Papír
už zase
              papír
nenič mě
nebičuj
básně mé chceš abych
tady jako střeva za války
                    při bitvě
vyblil
papír
       napít se
                   z tvých slov
zabít tok  myšlenek
-          nějakou pěknou ženu svést
    sáhnout si ..
                                .. co to melu, to je trestné
                               omlouvám se světu
                               jenom snad poslat
                               vzdušnou pusu
                               všem feministkám
                               ale bože, osude, přírodo
                               to asi vymřeme
                                když nebudeme tento
                                      spolu .. jaksi
                                             více než se dvořit
                               ne, dobře
                               já zapomněl
                                              na světe je tolik neřesti
                              ona najde si ten svůj
                                               onen svůj
                             kanál ke štěstí
                            to jenom      my básníci       vidíme to jinak
 
                                                                                                       Pá 10.11.2017
 
 
 
 
 
 
Řekla mi,
 
„vy jste mi změnil život
ještě než jsem Vás viděla“ „?“
 
lousknul jsem si prsty potají
staré příběhy z doby realit
průsery v čase ?
 
„ne“
 
pouze – přečetla si mé básně
 
a to ji – dostalo ?
 
blbé básničky
co život krouhají
protože jsou z podstaty
 
poznání dlouhých let zážitků
 
protože dostal – poslal je ke světu
 
jenom člověk
 
a to jsem

s prominutím                byl     
 
                                                  
díky paní Podrábská
 
ale takovouhle poklonu mi ještě
nikdo nesložil
 
„No to si pište je to něco jako Otakar Březina,
to už jsem dvacet let nečetla.“
 
vděčen jsem za ni, vděčen a stále si pamatuji
i tu olši co jsem musel u přehrady v Liberci
skácet abych neohrozil naše malé lidi  - naše děti
 
 
                                                                                                          15.11.2017
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Když do mozku vleze tíseň
a ty nevíš
                      jak ji vytěsnit
 
jak ji dostat ven
 
koště ti nepomáhá
ani známí
ni manželka
 
když                 do hlavy
vleze ti úzkost
stránky knihou prošumí
ni číst nemusíš
 
najednou všechno je jinak
a jsme v tom – zvláštním
 
rozpoložení ..
 
nikoliv kvůli hádání
 
jak jsou ti lidi zvláštní
 
                                                                                                      So 11.11.2017
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Den co složil svoje křídla
                    svoje – svá
 
hlavu dal mi
opravuji tvou hlavu dal mi
do mého klína
 
mě buší srdce
a chci si šáhnout
 
až na dno duše
přeci jenom – jsem chlap
 
opatrně tiše
 
lásku svou dávám ti na ramena
ne promiň, na hruď, i níže
 
ty, neodmítáš
cítíš to stejně
 
jsi přece žena
 
a když tě objímám
tam kde chci a ty
 
moje líbáš ústa
oba dva víme
 
-          tiše, že              
to je asi ta láska
 
všita do myšího kožíšku
 
no, tak ostatní
popřejte nám lásku
 
z oboustranných prožitků
 
P.S.: předem děkuji Luděk
 
                                                                                                          So  18.11.2017
 
 
 
 
 
 
 
-          Den
-          týden

-          lousknutí
                         či spánek
 
vždycky je co říci
vždycky je co říc
 
touha čouhá ti z bot
jako sláma
 
 naivita co
              svět dobývá
marná krása
v čase dění
 
-          den
-          týden

                asi to není
 
zrovna snění
                  snění, bdění
                              bdění, dění
 
 
                   co to je ?!                         
 
                                                                                                So 25.11.2017
 
 
 
 
Tak jsem zase sám
hledám pokoru
 
už za dvířky oheň plápolá
polena v hlavě hoří v krbu
 
tak zase přihlížím
je mi zima, ohnutý až divně
                                 divně
 
dřep
při práci to ani
jinak nejde
 
tak jsem zase v obětí
myšlenek svých pocitů
 
             co z toho vzejde ??
 
                                                                                                   11.12.2017
 
 
 
 
 
Proč je mezi lidmi smích
mezi chlapama ženy
mezi ženami chlapi
tanec, očí žár
těl vlnící se konec
 
proč je mezi náma lidmi
naděje a touha žít
 
touha se „ožrat“ a na vše
zapomenout... na ticho světa
na šum a dech velkoměsta
 
a proč chceme tak dávno
a tak často
 
zapomenout .. už to vím
 
proč toužím po tobě
 
proč toužím po těle tvým
a dalším ani nemluvě
 
-          to není jenom snít
-          to není jenom láska
 
otázka života a smrti
otázka touhy i smrti
 
                otázka
 
hážu si ořechem
kdo ji zodpoví
                         kdo ...
 
    Pavlu Blažkovi                                                                                  stř. 13.12.2017
 
Už opět telefon mi zvoní
brzo ráno před sedmou
 
a máma do něho mi brečí
 
zemřel pan Blažek
zemřel Pavel Blažek
přítel tvého otce
kterého měl tolik rád
... .              ...            ...
 
a těmi různými e-maily
a poštou mezi námi babkami
tak nějak se to dostalo
až ke mně, byl to přítel tvého otce
...              ...             ...
 
mami já vím
mami já vím
otec měl ho rád
a já taky
...             ...             ...
 
            13
třináctého ve středu
už pár dnů je mrtvý
 
prý náhle zemřel
ve věku 74 let
 
-          je to hezké
-          je to nehezké
 
život končí smrtí

a když někoho znáte od dětství
a s otcem pojí vás setkání
kolik let nemusíte ho vidět a
je stále tam kde to býti má
 
hovory mezi nimi hovory, názory
názory co otec s ním si povídal v autě
jeho i jeho
postřehy, atmosféra doby
i mládí
 
a jeho hlasy na mé sny,
názory, promluvy z té doby
zpětně co mi objasnil přes
těmi 30ti lety ..
¨
nevím co říci životu
nic – život není bříza
co říci o smrti – nic
smrt není Bůh
co říci ..
-          Odešel jeden príma člověk   
 
                                                                                                              26.12.2017
 
V. ... ... ... ...    s.o.s.
 
 
Zemřela žena, kterou jsem miloval
3 dny před smrtí jsem se jí dotýkal
líbal její rty a slyšel
ohýnky v jejích očích se smát
 
byla tak šťastná, že
může mi svou lásku bezostyšně dát
 
a nic za to nechtěla,
jenom mě,
kdyby mi řekla, že umřít chce
určitě bych jí to rozmlouvat chtěl
                       a to důrazně
 
kdysi mi řekla,
my se dobře známe,
známe se dobře, viď,
moc dobře a ty to víš = má lásko
 
dávno moc trpěla a teď měla mě
 
půlku svého srdce jsem jí dal
a druhou nestačil
 
líbat budu stále její rudé rty
a černé havraní vlasy
 
tak se Boha ptám proč ? co zbylo
z naší oboustranné vášně a lásky
 
ona tam jít – nechtěla, to vím
 
svědek jsem na zabití
 
zaražen a zarmoucen, zdrcen
nejsem schopen záště,
 
člověk vždycky se smrtí prohrává
a to asi nikdo nezmění, nikdo
           nikdo
 
povídala : je to jen naše věc – lásko
               Je to jenom mezi náma dvěma
 
P.S. : 31.12.2017 se mi zjevila. její obraz se měnil
       a kolem byl oheň a potom už jenom vesmír
                                                     jenom vesmír
 
57 let přece není tak hodně
není tak málo, že ??
ale je.
 
                                                                                                            26.12.2017
 
 
 
V.
 
 
Nic se nevyrovná snům
co jsme spolu prožili
napříč tím časem nevábným
 
nic se nevyrovná našim snům
co jsme si přáli v lásce
rozfoukat pod stromeček
 
bezprostředně, tělo na tělo,
vzdali se svých příštích osudů
 
nechci tomu věřit, že vše skončilo
úderem pouhého pousmání smrti
 
tolik lásky v tobě, moje lásko
nyní bude, rozfoukáno do všech
cizích domovů
a ty nezůstaneš jen pro mě
           smutné
 
                                                                                              Pá 5.1.2018
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Spálili mi hračku
 
na sračku
 
ani kačku nechtěli mi dát
 
spálili mi hračku
nechtěli ani kačku
 
prý je to zbytečné
stejně prý se –
-          neuměla smát
 
                           
a byla strnulá
bez hnutí, bez pnutí
oči však měla otevřené
do světa přítomnosti
 
co chtěla, to měla, díky
našim společným prožitkům
 
cizí nedokáže to posoudit
hloubku zážitků i prožitků našich
 
cizím lidem do rukou
sirky nepatří  
 
                                                                                                           7.1.2018
 
 
 
 
 
 
 
Semlelo
           se to tak
                         rychle
semlelo se
 
                  to
a já nestál na jevišti
 
a možná jsem měl
být tam a rozhodnout
 
stála jsi tam sama
a nevěděla co si počít se životem
 
něco jsi dělala, nevím co
jednou bys možná říci mi to měla
 
sdělit co jsi zase provedla
moje malá zlobivá holčičko
 
proč jsi mi nezavolala
neposlala zprávu ?
 
   čas tam byl
 
 
a andělé jako krkavci
šuměly křídly, určitě je slyšet bylo
 
určitě tam byl i ten můj holubí
 
pokaždé jsi – sama vše řešit chtěla
 
pokaždé
            a – ne -všechno
 
proč až po tom, po tom všem
jsi se mi zjevila
 
to už nic jsem nemohl dělat
nic
jenom se na tebe dívat – zdálky
 
a to vše už bohužel zbytečně
 
                                                                                                        Čt.11.1.2018
 
 
 
 
 
 
Dny kropí slzy
jeden za druhým
 
dny zahlazují stopy
mysl jak stěrač
 
kapky odhazuje – v širou dál
 
dny krotí slzy
a kroky jdou dál
ač tam kde končí
u řeky,
 
dny, roky
vzpomínky
nezabrání
naše zablácené nohy
 
                                                                                                24.1.2018
 
 
 
 
 
 
Zdálo, zdálo, zdálo
asi se mi zdálo
 
že to co jsem prožil
je sen je fata morgána
 
však za to to stálo
stálo to za to
 
a lituji člověka
lituji tu bytost
 
co tam musela
a možná s bojem
možná bez boje
 
to se nikdy nedozvím
 
i kdybych hlas zvyšoval
 
štěstí je to pasé
 
asi se mi to zdálo
sen zlý co bude mě
pronásledovat po zbytek života
 
co chceš ďáble za to abys mě nechal     spát a nevnímat
 
tu bolest
            řekni si
 
                     co ti není málo
 
                                                                                                      do 27.1.2018
                                                                                                       cca 19.11.h
 
 
 
 
Lásku, nelze
prosít přes síto
jako zlato
 
lásku nelze
hledat na dně misky
a očichávat    zrnka třpytivá
 očekávat
 
láska buď je
a nebo není, vyhynula – uhynula
 
a pokud tam je, tak
nemůže uhynout, byť je
půda neúrodná

to asi mysl chorá jest
či tělo si špatně dedukuje
 
vzpomínky z mozku a
asi tak to je
 
 
                                                                                                          1.2.2018
 
 
 
 
 
 
 
 
Když umírají lidé
a my si toho všímáme
 
vždy jde o lásku
o pocit čehosi
o snění, o dálku
 
  umírají lidé
a od určitého požáru
v našich očích to jiskří
pocitem uhasit slzami
ten požár, co jsme nezpůsobili
 
lidé,
a na stupátku výš
                     níž
jsme blíže ohýnkům.,
         zapalujícím se jakoby samy
                    samovznícením
 
potom to jde – po zpátku
 
                                                                                                So  3.2.2018
 
 
 
 
 
Snažím se
 
               rozkrojit
 
sobotní večer
 
 
už mrtvý je – už
 
 
vše hotovo jest, necháme práci na pondělí
 
 
na co pospíchat
 
 
 
neděle odpočinkovou může být
 
neděle může být u krbu
 
 
snažím se
 
                  odzbrojit
 
sobotní noc
 
 
               sám sebe odpustit
 
 
sám sobě odpustit
 
 
sám u sebe
 
               být i nebýt svůj
 
 
zabíjím tvář
 
                      sny
 
                                   touhy
 
 
a navracím se
 
 
až tam, kam, chci, nechci
 
musím být
 
 
sám sobě přítelem
 
sám sobě oponou a cestě, co je
 
 
sám,.
 
            nedám
 
                       musím
 
nemusím
 
 
přítel být tří
 
   divoženek
 
 
jak vypadají           
 
                       jak vypadají
 
jak vypadají
 
                                                                                                   23.2.2018
 
 
 
 
 
 
Páteční večer
    sám sebe nepoznávám
 
chtěl bych nad sebou brečet
 
jako nad mlíkem rozlitým
                           rozbitým
                                              nádoba
                                               z duše
 
co ji nikdo nezničí
                           nikdo nezničí
 
      snad  - as
                 nikdo
 
páteční večer
                   ukolébavka
co bylo, co přijde, necítím konec
                                   naštěstí
 
začátek nevidím
        kde skončím si nemyslím
        kde skončím
                              si maluji
 
co zjistím                 co nezjistím
 
ach o moc toho je naděje
 
         moc
 
                                                                                                      5.3.2018
 
 
 
 
než jsi začal psát
                   žít
 
otočil jsi stránkou vzad
 
co naposledy jsi chtěl číst
otočil jsem televizky
        na jahody
 
mluvila, trhala, zpívala,
                     dosela vášnivě
 
podstata stvoření
 
-          proč umíráme v čase
-          proč nežijeme věčně
 
 lidé jsou na sebe tuze tupí
a očekávají prsty, tam kde je zapotřebí dlaní

ono křísnutí mysli, i duší
 
 
 
 
                                                                                                                                           So  5.3.2018
 
 
 
 
 
Už mi není osmnáct
 
už mi bylo padesát
 
a chceš jinak žít, protože, se, musíš, jinak smát
 
nechceš, ty musíš
všechno dělal   jsi
            dělala špatně
 
rozeběhlá  hříbata
po poušti – špatně se šustí
 
to křídla andělí, připuštím
občas že slyším, jo to připouštím
a i jinak – prý      + myslíš
                              někdy
 
                               
v tom je ta nádhera v kosti
                           i z kostí
 
             vzešlá
 
nádhera utrpení
        v podstatě bytí         
 
                                                                                                                                        5.3.2018
 
 
 
Zajímalo by mě
proč se občas
chtějí lidi zastavit
 
jinde být
jakoby odběhnout dál       dál, když
 
na chvíli sledovat
jiné záběry, ne ty vlastní
 
zajímalo by mě
proč to občas někdo z nás
neudělá
 
a čeká na tu věc zásadní
 
.- na co čeká
nechtít, nedělat,  netušit
 
neznat
 
a ... vyšumět ..
 
                                                                                                                                5.3.2018
 
 
 
 
Někdy člověk
           osoba
           žena
 
                           vyšumí
 
tak rychle až to zamrazí
že to nemůže být ani – zvláštní
 
nad tím  - nedá se  - zamyslet
 
to prožil jsem
 
a pokaždé, z toho mě mrazí
 
doslova nemohu pochopit
 
asi ani nemůžu
 
nebyl jsem u toho
                u toho
 
kdo vymyslel            nás
      vymyslel ves, mír
 
 
 
                                                                                                                                     1.3.2018
 
 
 
 
 
 
Někdy
          v čase
stojí za to se zamyslet
 
někdy
             v čase
 
stojí za to jít dál
 
nic nám to neudělá
a já kdyby i kdyby
co to v podstatě času znamená
 
nic – vůbec nic
 
to je ta tragédie
           i síla
 
 
Návrat na obsah