Hanička - www.zlesak.cz

Přejít na obsah
Kdo ví kde je nyní Hanička ať mi to sdělí na mé telefonní číslo +42 0724293417, budu mu za to vděčný.
 Hanička

na lůžku
snaží se - rozpoznat ponožku

slavík zpíva
nerozumím ani slovo

doktor se dívá
přinesou mísu sněhobílou

zrcadlo touhy skrz doteky
nerozbijou slzy polibků

začarovaná čísla z monitoru
mají moc být hádankou

v betonovém bunkru
kočka nemůže ven

slzička sluníčka
snad dosvítí až sem

leží klidně mladičká
a prý ležet bude
i několik dlouhých let
 
                                                                                                      H a n i č k a
 
 
Je to taková obyčejná ženská, která se chce líbit, z obyčejné dělnické rodiny.
 
Možná měla trochu smůlu v tom, že se jí otrávil otec a ji vychovával otčín, kterého zrovna moc v lásce neměla a z toho důvodu se jela učit na druhý konec republiky z Liberce do Českých Budějovic, aby se domů dostala tak jednou za tři za čtyři týdny.

Když se vyučila, vzala si kluka, který zrovna dvakrát rychlostí nevynikal, ale snad jim to spolu i fungovalo, mají jednoho kluka. Bydleli s rodiči se svým otčínem v domě. Otčín vyžadoval po zeťákovi nějaké ty práce a jemu se nechtělo, tak se jednou pohádali a zeťák dal otčínovi facku. Smůla. Matka jí prodala střechu nad hlavou a nový majitel jim zpříjemňoval bydlení tak až se museli odstěhovat.  Šel čas a její manžel si našel jinou ženskou, s ní se rozvedl, ona přišla o práci, našla jinou, kluk dospěl, konečně si sehnala přítele.
 
V občance černovláska, ve skutečnosti blondýna na prahu padesátky stále se krášlila u kadeřníka a strojila.
 
Jednou si na vysokých podpatcích zlomila kotník v jednom obchodním domě a začala s nohou marodit. Dostala léky, bylo jí špatně, počkej počkej ještě ne ještě musím ke kadeřníkovi a potom půjdu k doktorovi a bum najednou se zhroutila a bezvědomí.

Hned se volala záchranka, nedýchala nevím jak dlouho, odvezli ji do nemocnice a tam těžce diagnostikovali: brala prášky kvůli noze a ty se jí křížily s prášky, které brala, aby neotěhotněla? Embolie. Odumřel jí prý kus mozku. Doktor ji na to neupozornil, nevěděla, neznala.

Tak ji převezli do nemocnice, kam dávají dlouhodobé pacienty s tím, že se snad z toho dostane. Že je silná, jak říkal doktor, bojuje, „Hanička bojuje“.

Hanička bojuje už tři roky a leží v nemocnici na severu Čech. Chodí za ní její sestra, která se snaží vyřítit věci, které ona už nikdy nevyřídí a teta která se stále nemůže smířit s tím, že její neteř takhle dopadla. Teta se snaží chodit za Haničkou jednou za tři týdny a píše si to do kalendáře, má strach, aby ji jednou její sestra nevyčetla nebo kdokoliv jiný, že se za Haničkou nebyla podívat, že se o ni nikdo nezajímá.
 
Možná s ní měli hnedka rehabilitovat, možná jí měl někdo říci, že tyhle léky se kříží, možná si ji měla vzít domů její matka.
 
Hanička už dýchá sama bez přístroje, ale prognóza se nevyplnila i přes tři mozkové mrtvice, které Hanička prodělala. V nemocnici vyměnili doktory a nový doktor jí nechal vyjmout slavíka na dýchání a zázrak?? Haničce, jako kdyby se nic nestalo, pálí jí to jako zdravému člověku.
 
Bohužel v nemocnici s ní nerehabilitovali a Haničce ochably svaly.
 
Už nikdy nebude chodit a nikdy se sama o sebe nepostará. Je to zajatec ve vlastním těle.
 
Víte, někdy mi to připadá, že jsme v nemocnicích pro doktory a personál jako takový biologický odpad.
 
Léčí se jenom to – kvůli čemu jste tam přišla. Když porod tak porod ale problémy s tím spojené třeba
 
nadýmání – poraď si sama, jak umíš. Kopanec.
 
Když vysoký tlak – tak vysoký tlak ale k tomu bolest hlavy? To z tlaku nemáte, to do mé parkety nespadá a starej se! Kopanec.
                                        HANIČCE,
 
                                                          Luděk
 
Doktor se nedívá
slavík přestal zpívat

uletěl tam odkud se
nemůže křídlům říkat
co mají dělat¨
           ani je stříhat
 
 
samotná na pokoji
s okny dokořán
 
oslovil ji jiný posel
a nebeská svatozář
tolik jí bližší
 
stačilo pouze promluvit víčky
v toužebném očekávání co dívá se z výšky
 
P.S.:Hani tam ti bude lépe
      nežli zde na zemi
       kdes nepoznala tu pravou lásku
       od svých nejbližších, jenom soužení
      
     tak moc ti to přeju
     zapomnění co dává nám všechno
       
     nikdy na tebe sestřenko nezapomenu
     vrať se – až se ti to bude hodit
       
    Tvá duše patří bohu
     Tvé tělo k nám do Hejnic
     Do rodného hrobu
       
    prokletí rodu Vojtů
    kdo bude třetí ?
      
    co zbude z lidského tvora
     nic – jenom – píseň
     co se možná, ani nestalo
       
    pro nás ano
     pro ty další -ne
 
a ty si človíčku porad s osudem s životem co tě ještě čeká,..
Návrat na obsah