Ssmrt - Zlesak

Přejít na obsah

Hlavní nabídka:

Básnické sbírky

             Poněkud netradičně pojatá básnická sbírka která se v celém
svém rozsahu nejenom zabývá myšlenkami na to co nás čeká, je zároveň
poctou, poznáním  a pokorou konkrétním lidem které autor za svého života
poznal a kteří ho oslovili.

Připsáním krátkých povídek ke konkrétním  básním pomáhá čtenáři lépe
pochopit ono " co tím chtěl básník  říci"

Tím, že je poslal do světa zajistil jim jejich  nesmrtelnost.
Každý jiný další básník se bude muset s tímto tématem, se svými  pocity,
umět nějak jinak "poprat".
___________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________
                                             Stařec

shovívavě
s holí opřený o skutečnost poznání,
neprosíš o skývu chleba
s touhou nepotvrzenou bádáním
koukáš do teplých oken
a ptáš se
co bude dál,
                     starče

v kufru živobytí molů
a v tváři stisk poznání bolu
rukamy lovíš procvaklý lístek
vlaku co dávno už jel

ty stále věrně šeptáš slunci
vděk za  chmur i čas zmačkaných kalhot
holí tiskneš knoflík výtahu
co stále na zemi stojí

a jsi tu sám, tak sám


___________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________

                                                Hanička

na lůžku
snaží se - rozpoznat ponožku

slavík zpíva
nerozumím ani slovo

doktor se dívá
přinesou mísu sněhobílou

zrcadlo touhy skrz doteky
nerozbijou slzy polibků

začarovaná čísla z monitoru
mají moc být hádankou

v betonovém bunkru
kočka nemůže ven

slzička sluníčka
snad dosvítí až sem

leží klidně mladičká
a prý ležet bude
i několik dlouhých let
___________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________________
 
 
 
                                                   H a n i č k a
 
 
Je to taková obyčejná ženská, která se chce líbit, z obyčejné dělnické rodiny.
 
Možná měla trochu smůlu v tom, že se jí otrávil otec a ji vychovával otčín, kterého zrovna moc v lásce neměla a z toho důvodu se jela učit na druhý konec republiky z Liberce do Českých Budějovic, aby se domů dostala tak jednou za tři za čtyři týdny.
 
Když se vyučila, vzala si kluka, který zrovna dvakrát rychlostí nevynikal, ale snad jim to spolu i fungovalo, mají jednoho kluka. Bydleli s rodiči se svým otčínem v domě. Otčín vyžadoval po zeťákovi nějaké ty práce a jemu se nechtělo, tak se jednou pohádali a zeťák dal otčínovi facku. Smůla. Matka jí prodala střechu nad hlavou a nový majitel jim zpříjemňoval bydlení tak až se museli odstěhovat.  Šel čas a její manžel si našel jinou ženskou, s ní se rozvedl, ona přišla o práci, našla jinou, kluk dospěl, konečně si sehnala přítele.
 
V občance černovláska, ve skutečnosti blondýna na prahu padesátky stále se krášlila u kadeřníka a strojila.
 
Jednou si na vysokých podpatcích zlomila kotník v jednom obchodním domě a začala s nohou marodit. Dostala léky, bylo jí špatně, počkej počkej ještě ne ještě musím ke kadeřníkovi a potom půjdu k doktorovi a bum najednou se zhroutila a bezvědomí.
 
Hned se volala záchranka, nedýchala nevím jak dlouho, odvezli ji do nemocnice a tam těžce diagnostikovali : brala prášky kvůli noze a ty se jí křížily s prášky, které brala, aby neotěhotněla  ? Embolie. Odumřel jí prý kus mozku. Doktor ji na to neupozornil, nevěděla, neznala.
 
Tak ji převezli do nemocnice, kam dávají dlouhodobé pacienty s tím, že se snad z toho dostane. Že je silná jak říkal doktor, bojuje, „Hanička bojuje“.
 
Hanička bojuje už tři roky a leží v nemocnici na severu Čech. Chodí za ní její sestra, která se snaží vyřítit věci, které ona už nikdy nevyřídí a teta která se stále nemůže smířit s tím, že její neteř takhle dopadla. Teta se snaží chodit za Haničkou jednou za tři týdny a píše si to do kalendáře, má strach aby ji jednou její sestra nevyčetla nebo kdokoliv jiný, že se za Haničkou nebyla podívat, že se o ni nikdo nezajímá.
 
Možná s ní měli hnedka rehabilitovat, možná jí měl někdo říci, že tyhle léky se kříží, možná si ji měla vzít domů její matka.
 
Hanička už dýchá sama bez přístroje, ale prognóza se nevyplnila i přes tři mozkové mrtvice, které Hanička prodělala. V nemocnici vyměnili doktory a nový doktor jí nechal vyjmout slavíka  na dýchání a zázrak ?? Haničce, jako kdyby se nic nestalo, pálí jí to jako zdravému člověku.
 
Bohužel v nemocnici s ní nerehabilitovali a Haničce ochably svaly.
 
Už nikdy nebude chodit a nikdy se sama o sebe nepostará. Je to zajatec ve vlastním těle.
 
 
Víte, někdy mi to připadá, že jsme v nemocnicích pro doktory a personál jako takový biologický odpad.
 
 
Léčí se jenom to -  kvůli čemu jste tam přišla. Když porod tak porod ale problémy s tím spojené třeba nadýmání -  poraď si sama jak umíš. Kopanec.
 
 
Když vysoký tlak – tak vysoký tlak ale k tomu bolest hlavy ? To z tlaku nemáte, to do mé parkety nespadá a starej se ! Kopanec.
 
 
Návrat na obsah | Návrat do hlavní nabídky