Hanička - www.zlesak.cz

Přejít na obsah
Kdo ví, kde je nyní Hanička ve své posmrtné schránce a kde cestuje po světě, ať mi to dá prosím vědět. Budu mu moc vděčný.           
724 293 417

                 Haně
na lůžku
snaží se – rozpoznat ponožku

slavík zpívá
nerozumím ani slovo

doktor se dívá
přinesou mísu sněhobílou

zrcadlo touhy skrz doteky
nerozbijou slzy polibků

začarovaná čísla z monitoru
mají moc být hádankou

v betonovém bunkru
kočka nemůže ven

slzička sluníčka
snad dosvítí až sem

leží klidně mladičká
a prý ležet bude

i několik dlouhých let

                                                                                                       H a n i č k a
Je to taková obyčejná ženská, která se chce líbit, z obyčejné dělnické rodiny.
Možná měla trochu smůlu v tom, že se jí otrávil otec a ji vychovával otčín, kterého zrovna moc v lásce neměla a z toho důvodu se jela učit na druhý konec republiky z Liberce do Českých Budějovic, aby se domů dostala tak jednou za tři za čtyři týdny.

Když se vyučila, vzala si kluka, který zrovna dvakrát rychlostí nevynikal, ale snad jim to spolu i fungovalo, mají jednoho kluka. Bydleli s rodiči se svým otčínem v domě. Otčín vyžadoval po zeťákovi nějaké ty práce a jemu se nechtělo, tak se jednou pohádali a zeťák dal otčínovi facku. Smůla. Matka jí prodala střechu nad hlavou a nový majitel jim zpříjemňoval bydlení tak až se museli odstěhovat.  Šel čas a její manžel si našel jinou ženskou, s ní se rozvedl, ona přišla o práci, našla jinou, kluk dospěl, konečně si sehnala přítele.

V občance černovláska, ve skutečnosti blondýna na prahu padesátky stále se krášlila u kadeřníka a strojila.

Jednou si na vysokých podpatcích zlomila kotník v jednom obchodním domě a začala s nohou marodit. Dostala léky, bylo jí špatně, počkej počkej ještě ne ještě musím ke kadeřníkovi a potom půjdu k doktorovi a bum najednou se zhroutila a bezvědomí.

Hned se volala záchranka, nedýchala nevím jak dlouho, odvezli ji do nemocnice a tam těžce diagnostikovali: brala prášky kvůli noze a ty se jí křížily s prášky, které brala, aby neotěhotněla? Embolie. Odumřel jí prý kus mozku. Doktor ji na to neupozornil, nevěděla, neznala.

Tak ji převezli do nemocnice, kam dávají dlouhodobé pacienty s tím, že se snad z toho dostane. Že je silná, jak říkal doktor, bojuje, „Hanička bojuje“.

Hanička bojuje už tři roky a leží v nemocnici na severu Čech. Chodí za ní její sestra, která se snaží vyřítit věci, které ona už nikdy nevyřídí a teta která se stále nemůže smířit s tím, že její neteř takhle dopadla. Teta se snaží chodit za Haničkou jednou za tři týdny a píše si to do kalendáře, má strach, aby ji jednou její sestra nevyčetla nebo kdokoliv jiný, že se za Haničkou nebyla podívat, že se o ni nikdo nezajímá.

Možná s ní měli hnedka rehabilitovat, možná jí měl někdo říci, že tyhle léky se kříží, možná si ji měla vzít domů její matka.

Hanička už dýchá sama bez přístroje, ale prognóza se nevyplnila i přes tři mozkové mrtvice, které Hanička prodělala. V nemocnici vyměnili doktory a nový doktor jí nechal vyjmout slavíka na dýchání a zázrak?? Haničce, jako kdyby se nic nestalo, pálí jí to jako zdravému člověku.

Bohužel v nemocnici s ní nerehabilitovali a Haničce ochably svaly.

Už nikdy nebude chodit a nikdy se sama o sebe nepostará. Je to zajatec ve vlastním těle.

Víte, někdy mi to připadá, že jsme v nemocnicích pro doktory a personál jako takový biologický odpad.

Léčí se jenom to – kvůli čemu jste tam přišla. Když porod tak porod ale problémy s tím spojené třeba
nadýmání – poraď si sama, jak umíš. Kopanec.

                             HANIČCE,
                      Luděk
Doktor se nedívá
slavík přestal zpívat

uletěl tam odkud se
nemůže křídlům říkat
co mají dělat¨
       ani je stříhat

samotná na pokoji
s okny dokořán

oslovil ji jiný posel
a nebeská svatozář
tolik jí bližší

stačilo pouze promluvit víčky
v toužebném očekávání co dívá se z výšky

P.S.: Hani tam ti bude lépe
   nežli zde na zemi
   kdes nepoznala tu pravou lásku
   od svých nejbližších, jenom soužení
   tak moc ti to přeju
   zapomnění co dává nám všechno
   nikdy na tebe sestřenko nezapomenu
   vrať se – až se ti to bude hodit

   Tvá duše patří bohu
   Tvé tělo k nám do Hejnic
   Do rodného hrobu
   prokletí rodu Vojtů
   kdo bude třetí ?
   co zbude z lidského tvora
   nic – jenom – píseň
   co se možná, ani nestalo
   pro nás ano
   pro ty další -ne
a ty si človíčku porad s osudem s životem co tě ještě čeká,..
Návrat na obsah