Z připravované sbírky „Začarované Frýdlantsko a jiné hnusné prozy“.
Emil nejlepší svazák z Liberce jel za odměnu do Sovětského Svazu na dovolenou
Než začnu psát, chci podotknout, že Emil nikdy nebyl ve Svazu socialistické mládeže. Byl jeden z těch „vyvrhelů“, kteří do této organizace nikdy nevstoupili a tvořili skryté jádro buržoazního podvratného imperialistického seskupení, které číhá, aby uchopilo moc v našem socialistickém státě a naši komunistickou společnost a pořádně s ní zacloumali a následně ji potom zlikvidovali.
By´t z dělnické rodiny, nikdy se mu pracovat nechtělo, vždy koukal, aby byl doma na neschopence co nejdéle a vytrvale a soustavně si na něco stěžoval.
Symbolem jeho protestu byly dlouhé vlasy, věčně vyčuhující cigarety z kapes a kytara, jejíž nenaladěný hlas protestoval svou podstatou snad vůči všemu.
Emila jsem poznal tak, že k nám do druháku propadl z vyššího ročníku učňovské školy a to z toho důvodu, že jakožto frajer jezdil na pionýru, vysekal se a to tak, že do nohy mu dali nějaké dráty a šrouby.
Emil tak náruživě prožíval svou bolest, že marodil a marodil tak dlouho, že promarodil skoro celý druhák a tak ředitel učiliště rozhodl, že když někdo tak dlouho marodí, nemůže postoupit do dalšího ročníku, ale musí ho opakovat.
Tak se objevil Emil ve druhém ročníku učiliště a věčně pokašlával, ale kouřit cigarety nepřestal.
V noze šrouby a nějakou destičku, takže byl od tělocviku osvobozený.
Věčně nosil potrhané džíny.
Mě zaujal a stal se mým kamarádem , protože měl doma Máyovky, které jsem sbíral a levně mi je prodával. Tak jsem si řekl, chlapče to je kamarád pro tebe ten se k tobě hodí.
Do jaké míry to nevím, protože sám jakožto propadlík již z vyšší třídy tolik s kamarády nekamarádil, když s nimi nebyl v jedné lavici a tak hledal kamaráda a našel mě.
Snad dojetím nebo s láskou nevím mě začal učit chodit na diskotéky, kde mě učil kouřit a pít. S tím kouřením moc nepochodil, protože mně stačila tak jedna cigareta na chuť a u té druhé jsem již kašlal a bylo mi blbě, ale alkohol jsem se učil snášet statečně.
Když už jsme spolu makali na jednom pracovišti holil Emil drát tím způsobem, že si ho dal do pusy a škubl s bužírkou. Výsledkem bylo to, že s bužírkou vyletěl i ten přední zub.
To bude v pořádku, povídal a šel k doktorovi. Ale protože se doktora bál, šel tam asi za půl roku.
Přišel do práce a já povídám : „Tak co dobrý?“
Emil mlčel, jazykem si lovil v hubě.
„Tak ukaž“! já na to.
Emil se usmál a místo zubu měl kolíček, který mu tam zubař nasadil. Mohl jsem se potrhat smíchy a ten kolíček mu tam ještě dlouho vydržel.
Tak se bál zubaře, že byl bez zubů snad patnáct let a to to tenkrát bylo , jejich oprava skoro zadarmo.
Postupně mu padaly zuby jeden za druhým, to měl z toho věčného kouření a pití kafe ředěného pomalu jako voda, rajče do huby nevzal.
Stále se chystal jít k zubařovi, ale vždycky mu do toho něco přijde tak raději návštěvu odložil.
Makali jsme spolu ve Svedu, elektrotechnickém družstvu, tak jako kdyby to bylo včera, tehdá přišel vrchní svazák, jestli nechceme jet zadarmo do Sovětského Svazu, asi na 10 dnů Moskva-Soči-Jerevan-Kyjev.
Moc jsem se nerozmýšlel a vzal jsem to. Bylo to skoro zadarmo. Nikdo do Sovětského Svazu jet nechtěl. Nesehnal jsem nikoho, vzal jsem si k sobě Emila. Nikdo neměl zájem.
A tak Emil, který byl neduživý, nikdy nebyl v SSM, pokaždé ojebával, se stal nejlepším svazákem za elektro technické družstvo SVED byť později v jednom roce dokonce držel titul nejdéle marodící pracovník ve firmě a už už skoro dostal vyhazov a byl kvůli tomu na koberečku u předsedy družstva, se stal ve Svedu vyslancem naší pokrokové mládeži a za odměnu jel se mnou jako nejlepší svazák se podívat do Sovětského Svazu.
Do Svazu Sovětských Socialistických Republik.
Ještě nežli jsme vyrazili tak Emil neměl pas, měl akorát takovou tu rozhodčí doložku k občance a tu nemohl den před odjezdem najít. Nakonec když přehrabali s matkou i jeho bratr přišel, celý byt, našli ji v květináči kde bylo asi o deset centimetrů méně hlíny, Emil si tam občanku položil a ona nebyla zvrchu vidět, květináč byl na skříni, teprve když se podíval někdo z výšky tak ji uviděl.
Protože neměl pas, tak ho příslušný úředník Svazu Sovětských Socialistických Republik ani nechtěl do země pustit a musel si vzít k sobě nadřízeného, aby mu to povolil.
Emil se hrozně bál lítat. Když jsme se v Praze vznesli, myslel jsem, že nepřežije. Skoro umřel.
Moskva. Hezké město, Tenkrát byla zrovna prohibice, nikde žádný alkohol ni vodka ni pivo.
Soči, tam byla jedna krásná sekretářka nějakého místního komsomolu, Emilovi jsem ji nechal, nedokázal ji sbalit, potom se s ní skamarádil jeden Slovák z naší skupiny. Emila bych nakopal. Byla to fakt hezká holka. V té době zrovna bouchl Černobyl, divila se, že o tom taky víme.
Byly tam diskotéky, prý jim to tam Češi pokazili. Jedna Ruska krásné bílé vlasy, vzpomínky.
Před námi tam byli naši krajani, hráli moderní písničky a oni si stěžovali, tak tam hráli ty jejich ruské písně, to se fakticky nedalo poslouchat.
Ráno v městečku pro svazáku v Soči hráli hymnu, vždy na pokoji do místního rádia po drátě, Emil rád spal, pokaždé jsem ji dal nahlas, hudba začala hrát hymnu, Emil skákal z postele, aby ji ztlumil.
Jerevan . Teplo a málo masa, samý teplý kluci se tam drželi za ruce jako kdyby to bylo normální. Byli jsme v hotelu, co mu říkali Kukuřice, fakt jsem byl rád, když jsme odtamtud vypadli. Moc teplo.
Kyjev. Naše město. Naše tramvaje a pivo, Ožrali jsme se a ve vlaku si dali hemenex. Bolela hlava. Moc bolela.
Na meziměstské lince mezi Moskvou a Kyjevem, jsme jeli malým letadlem. Nýty byly blbě snýtované, za větru se kývali.
„Emile podívej se“. Plechy křídel se ve větru vzdouvaly asi deseticentimetrovou mezerou.
Emil se podíval a při startu rostl jako slunečnice, ale vznesli jsme se a přistáli, Emil to přežil.
Dostal zájezd za odměnu tak jsme si ho užili.
Co z toho plyne ? Nejlepší svazáci jsou taky jenom lidé a nemusí být ve Svazu.