Z připravované sbírky „Začarované Frýdlantsko a jiné hnusné prozy“.
Obchodoval jsem s mužem s prostřelenou hlavou
Snažil jsem se mu prodat byt, zavolal mi sám .
Měl ruské jméno, ale byl odněkud z východního Slovenska co přišel do Hamru na jezeře kvůli uranu protože ti co fárali nebo se motali kolem uranu tam dole, měli víc peněz nežli ti ostatní. Dostali automaticky byt a peněz měli víc nežli jiní.
Většinou to byli všelijací dobrodruzi ze všech koutů naší republiky, kterým šlo především o peníze. Dostali navíc hnedka byt a tak jim nic nechybělo. Práce za hodně korun, bydlení hnedka a levné a o ostatní se nestarali.
Protože jsem dělal obchod s několika jeho známými , kterým jsem pomohl vyřešit dluhy a tím i jejich problémy a vyměnit byt, včas vyskočit z dluhů a ještě něco dostat, obrátil se na mě.
Dluhy některých dosahovaly dvouciferných částek, nechápal jsem, proč když měli tolik peněz si ty dluhy neplatili. Dluhy se hromadily, dostávali výzvy k úhradě, obsílky od soudu, ale oni si s tím stejně hlavu nelámali.
Jedinou výhodu měli v tom, že nájemní bydlení bylo stále regulované a bytů byl nedostatek, dostat se do takového bytu bylo cílem mnoha lidí, kteří na ty byty družstevní neměli. Zpravidla se jednalo poloviční a někdy i třetinový náklad na bydlení a to už stálo za to utratit jednorázově hezkou sumičku a do takového bytu s regulovaným nájemným se dostat.
Byl to vysoký skoro dvou metrový chlapík, lehce kudrnaté vlasy. Na oči si již nepamatuji.
V době kdy jsem ho potkal tak už měl hlavu prostřelenou. Prováděli jsme výměnu bytu a já mu sháněl baráček, který by si za utržené peníze mohl koupit. Nejlevnější baráky jsou na Frýdlantsku. Bohužel tam není moc práce a lidé, kteří se tam nastěhuji po určité době stejně ty baráky zase prodávají, protože se jim nechce dojíždět a vracejí se do Liberce. Domy se tam dají koupit za levno.
„Tady mi šla kulka“, ukázal mi do nosní dírky „ a tady mi vyšla“ ukázal za ucho.
Tuším, že mu to šlo levou dírkou dovnitř a vyšlo to vpravo v lebce.
Něco řešil s kamarádem a tomu vystřelila zbraň a ta ho zasáhla do hlavy.
„Ty jsi mě postřelil“ , řekl jsem mu „ povídá Komarov „Tys po mně střelil“.
Ale vnímal, nebyl mrtvý, nesložil se, vnímal a šel domů po výstřelu, jako kdyby se nic nestalo a ránu si vymejval heřmánkem.
Teprve po asi týdnu dostal strach a šel do nemocnice. Přijali ho a divili se, že je živý. Kulka vyšla ven, nechali si ho tam ležet na pozorování.
Přišli policajti. Protože přece jenom měl obavu, napsal si do notýsku, kdo ho postřelil.
Ale nikoho nenahlásil.
Policajti mu v nestřežený okamžik sebrali notýsek, kam si zapsal pro svou manželku : „Kdyby se se mnou něco stalo, udělal to Franta Flinta“. Tak ho našli toho chlápka.
Jeli jsme na družstvo tenkrát udělat přepis bytu z Liberce do Stráže v mém autě, a bavili se.
„Tak jak to skutečně bylo?“ snažil jsem se z něho vytáhnout „Střílel jen tak nebo doopravdy vás chtěl zabít?“.
Mezi čtyřma očima cokoliv by řekl, nemohl bych to a ani bych to nepoužil proti komukoliv, prostě jsem to chtěl vědět jenom tak, dozvědět se něco víc o tom svým novým klientovi.
Neodpověděl, jenom koukal jakoby před sebe, ani mu tvář nezacukala. Asi – znal.
„To já mám doma devítku, chtěl jsem mít u sebe taky zbraň, tak jsem si ji na zbrojní průkaz obstaral“. povídám mu.
„Já zbraň mám“, řekl sedící vedle mě a jakoby nic vytáhl z té kabely na klíně zcela nevinně a jakoby nic bubínkový revolver.
Tenkrát jsem nestačil na nic myslet, nic jsem neřešil, jenom jsem koukal. Vedle Vás sedí na sedadle vedle řidiče chlap jako hora, sáhne do kabely a vytáhne revolver. To se hned tak každému nestane.
Tak co si o tom má člověk myslet. Přepsali jsme byt, koupil si dům, po půl roce stejně zemřel. Dům dostal jeho syn jako dědictví . Nezletilý. Prý.
Když předával byt, zdemontoval kde co, nenechal tam ani jedny dveře a dokonce i vymontoval zásuvky ze zdi a vypínače, sundal vodovodní baterie ???
A já jsem – obchodoval s mužem s prostřelenou hlavou. To se každému nepodaří ale je to realita, smutek či smích ?? Většina Uraňáků zemře na rakovinu a neví vlastně proč. Tenhle to věděl - byl zastřelený.
Honza Palač který měl pronajatou hospodu Na Výpřeži mi tuhle povídal, „Víš já když jednou za tři měsíce sjedu autobusem dolů do hospody“, většinou se scházeli v Horizontu „a jdu tam na pivo tak mám zpravidla o nějakého toho kamaráda míň“.
Ti chlapi ze Slovenska byli všichni divocí. A dost jich mělo zbraň ale na černo.
Povídal mi, „hele tuhle se mi podařilo skolit jelena, tak jsem ho dotáhl do chaty a už byla tma tak jsem ho začal porcovat, najednou někdo zabuší na dveře a povídá : Tady policie ! Otevřte!“.
„Já nevěděl co mám dělat, na zemi mrtvého jelena, tak jsem jim odpověděl : Já Vám neotevřu ! Je tma ! Já se Vás bojím ! Přijďte zítra“.
A oni odešli. Dovedeš si to představit ? Na podlaze rozkuchaného dvanácterníka“.
Dovedl jsem si to představit.