Kostička k domovu
… průřez tvorby za posledních 15 let, doplněný dobovými fotografiemi městečka Hejnice.
Básně ukazují obyčejné obrazy našeho osobního poznání a času, napovídají, utvrzují i zpochybňují.
Autor se snaží vypíchnutím některých obyčejných témat našeho života zaujmout křehkou čtenářskou
duši s minimem vulgarismů i s lehkým nádechem erotiky.
„Jsou to básně, u kterých musí čtenář přemýšlet“ (zhodnocení učitelky češtiny ZŠ v Liberci).
____________________________________________________________________________________________________________
Babička poslouchala Hlas Ameriky
babi promiň ale nyní mohu
alespoň toto nahlas říci
táta věřil v pravdu
když v 68 roce opustil stranu
s mámou dřeli abychom
se měli líp
potom nás všechny přesvědčili
že EU je náš zdárný smysl a cíl
budou v krámech banány
budeme lítat po celým světě
co nám však neřekli :
že přijdeme o práci
že do důchodu nedoběhnem
vyměnili jsme jistotu
za legraci západního světa
zase si s námi Britové pohrají
jako po válce
a proč se neomluvit Němcům
vždyť jsou takoví nešťastní
oni vlastně nemohou za druhou
ani za první světovou válku
a budeme zase děti posílat
do války umírat
pro víru buržoazního světa
ale třeba se budeme
ve finiši mít líp
třeba znovu povstanou
noví skláři a horníci
v prach obrácených textilkách
a když ne tak zase o tolik nejde
bude-li hlad
půjdeme si do divadla poslechnout
nějaké ty frky šťastlivějších
nasytíme se při „Havlovu Odcházení“
na prknech co znamenají svět
jinde to ani nemělo přijít …
7.2.2009
_______________________________________________________________________________________________
Vzpomínky
jsou jako hroty vlastních zbraní
umocněné o ukazováček prstu
kapka kyje
zmučená část malého mozku
vzpomínky
složitá hra vzduchu
však bez nich by život byl
pouze cesta tam
nikoliv zpět
17.2.2009
_____________________________________________________________________________________________
Stovky popsaných papírů
mlčenlivá těla stromů
dorůstají rok co rok
znovu a znovu
a my je
znovu a znovu cítíme
však litovat je
litovat nás
nelze
tak jako vodou si ruce musíme mýt
tak jako tělo je z vody
nemůžeme říci, že vodu ušetříme
že ji nechceme
musí s námi žíti
až do skonání
věků